• aby se to dobře četlo

• děti se zítra čestně přiznají, že sud vylily

​vybavovací

• aby se to dobře psalo

• ďeťy se zýtra čestňe přiznajý, že sut vylyly

zaznamenávací

Funkce pravopisu

Na kolejích stála lokmotiva. Kydž nepřjidu podzě, shitnu valk.

Typy pravopisu

lexikální
a) i/y v kořenech slov b) ě/je, mě/mně c) ú/ů d) předložky s, z e) předpony s-, z-, vz- f) velká písmena g) souhláskové skupiny h) cizí slova
morfologický
a) i/y v koncovkách podstatných jmen b) i/y v koncovkách přídavných jmen c) tvary zájmena já d) tvary sloves
syntaktický

a) shoda přísudku s podmětem b) interpunkce

první vydání 1902

poslední úprava 1993

předposlední úprava 1958

​
dvě varianty - školní a akademická

​Pravidla českého pravopisu

​PČP

• dvě části

  • výkladová

  • slovníková

• dnes je nejaktuálnější Internetová jazyková příručka

  • umožňuje drobné změny rychleji (hranolek/hranolka, štrúdl/štrůdl)

Pravidla psaní ů - ú

​Kde se vzalo ů, kde se ztratilo ú

• původní české ú se do konce 16. století změnilo v ou

  • lúka - louka, údolí - oudolí - změna měla potenciál, ale Dobrovský

• původní české ó se koncem 14. století mění na uo, to později (asi v průběhu 15. století) na ů

  • kóň - kuoň - kůň

• bůček, vůle, kůň

​ů - uprostřed slov

• údolí

• po předponě nebo ve složenině

  • neúnavný, trojúhelník

• ve slovech, která se do čj doslala až po změně

​ú - na začátku

Pravidla psaní ú a ů