Oxidační číslo

​Oxidační číslo je číslo, které ukazuje, kolik elektronů získal nebo ztratil atom v chemické sloučenině.

​Pár pravidel...

​Tahle básnička vás už asi nudí...ale pro jistotu ;)

OXIDY

Oxidy jsou sloučeniny kyslíku s méně elektronegativními prvky. Oxidační číslo atomu kyslíku v oxidech je −II (kyslík myšleně přijímá 2 elektrony od méně elektronegativního atomu).

Název: oxid + přídavného jména (obsahuje název prvku, se kterým je kyslík sloučen, s koncovkou dle jeho oxidačního čísla)

Halogenidy

Halogenidy jsou sloučeniny halogenů (prvků 17. skupiny: F, Cl, Br, I) s méně elektronegativními prvky, obvykle kovy. Zároveň se jedná o soli bezkyslíkatých kyselin.

Oxidační číslo atomu halogenu v halogenidech je −I.

Název: podstatné jméno (s koncovkou -id) a přídavné jméno

Sulfidy

Sulfidy jsou sloučeniny síry s méně elektronegativními prvky. Oxidační číslo atomu síry v sulfidech je −II.

Hydroxidy

Hydroxidy (zásady) ve svých molekulách obvykle obsahují hydroxidový anion (OH⁻), který uvolňují. Jejich názvy sestávají z podstatného jména hydroxid a přídavného jména.

​hydroxid vápenatý

Kyseliny

Kyseliny jsou látky, které jsou schopné odštěpovat kation vodíku (H⁺)

Rozdělují na bezkyslíkaté (např. kyselina chlorovodíková – HCl) a kyslíkaté (obsahují v molekulách atomy kyslíku).

Soli

Soli jsou sloučeniny iontového charakteru. Obvykle se jedná o pevné látky s krystalickou strukturou, které v tavenině vedou elektrický proud. Zpravidla jsou rozpustné ve vodě (v polárních rozpouštědlech). Vznikají například neutralizací, tedy reakcí kyseliny a hydroxidu.

Bezkyslíkaté soli - odpovídají halogenidům či sulfidům.
Soli kyslíkatých kyselin - název se skládá z podstatného jména (aniont pocházejícího z kyslíkaté kyseliny) a přídavného jména (kationtu, obvykle iontu kovu).