• Doplněk i VV doplňková závisí zároveň na jménu (většinou podmětu nebo předmětu), ale i na slovesu.

• Pomůckou může být to, že vedlejší věta doplňková často stojí po slovesech smyslového vnímání (slyšet, spatřit, vidět, cítit, pozorovat, hledět, zaslechnout…)​ NEPLATÍ TO VŽDY!

Jak vedlejší větu doplňkovou poznáme?​

• Pokud se vyskytuje v předmětu věty hlavní, může se závislá věta vázat na jméno i na sloveso, a tím pádem se jedná o vedlejší větu doplňkovou.

  ​

• Je-li ale podstatné jméno umístěno v podmětu věty vedlejší, nemůže se závislá věta na jméno vázat, jelikož ho tak trochu sama obsahuje – jedná se pak pravděpodobně o větu předmětnou.

​

• Slyšela jsem děti, jak si hrají s míčem přímo před mým oknem.^VV = vedlejší věta doplňková

​

• Slyšela jsem, jak si děti hrají s míčem přímo před mým oknem. ≠ vedlejší věta doplňková

​

• Pozoroval jsem bráchu,^VH jak se mi snaží z garáže ukrást můj oblíbený míč.^VV

• Zoufale hleděla na své ratolesti,^VH kterak ji definitivně opouštějí.^VV

• Jaroslava se cítila,^VH jako by se ocitla ve své nejhorší noční můře.^VV

• Omylem jsem spatřila pana průvodčího,^VH jak krade tašku zrovna nepřítomnému pánovi.^VV

• Navzdory silným stěnám jsem zřetelně slyšel své rodiče,^VH jak se hádají.^VV

​