• Etika vznikla v antickém Řecku, a to nejprve jako součást filozofie.

• Etika je filozofickou disciplínou, jejímž předmětem je morálka.

• Etika stanovuje „Co má být“, co je žádoucí z hlediska dobra, spravedlnosti a podobně.

• Morálka - znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti. Chování a myšlení člověka i lidských skupin.

​

Co je to etika?

Dobro

• Souhrnný pojem pro všechno prospěšné a hodnotné, nejvyšší mravní ideál

• Podoba dobra se velmi proměňuje.

Mravy

• Jsou dané společností nebo skupiny jsou obvykle vzorce chování. Mrav označuje to, jak jsou členové určitého společenství zvyklí jednat, jak se obvykle chovají.​​

Základní pojmy spojené s etikou

Morální norma

• Je požadované pravidlo jednání, jako je třeba nepokradeš, nezabiješ

Morální hodnoty:

• Jsou ideální cíle lidského jednání, nejvyšší pozitivní hodnota bude dobro, spravedlnost

Svoboda

• Je nutnou podmínkou i hodnotou k naplnění morálních cílů. Svoboda je chápána v ideálním případě jako soužití rovnoprávných individuí společně rozhodujících a chránících soukromí jednotlivce.

​

Základní pojmy spojené s etikou

Svobodná vůle

• Člověk jedná jen na základě svých vlastních rozumových rozhodnutí, nikoliv pod vlivem vnějších podnětů

Morální odpovědnost

• Za každé své rozhodnutí, byť učiněné pod nátlakem, neseme morální zodpovědnost

​

​

Základní pojmy spojené s etikou

Kolektivní vina

• Je zvláštním případem morální odpovědností, v jejímž rámci jsme odpovědnými i za to, co jsme přímo neudělali a nerozhodli. odpovědnost za činy společenství nesou všichni jeho členové.

• Kolektivní vina bývá běžně uplatňována především ve válce, v armádě, škole, v kolektivech, které se skládají z menších celků.

Základní pojmy spojené s etikou

• Trestný čin = sankce (odnětí svobody, pokuta, veřejně prospěšné práce…)

• Nemorální čin = sociální sankce (vyloučení osoby, pomlouvání, znevýhodňování jedince….)

​

Trestný čin x Nemorální čin

• Jakýsi „vnitřní hlas“, který jako by hodnotil jednání člověka.

  Svědomí je vědění o sobě jako o bytosti, která volí své jednání mezi dobrem a zlem.

  Tyto volby však nejsou vždy v souladu s tím, co člověk považuje za dobré, a to buď proto, že podlehl vnějšímu nátlaku, nebo proto, že podlehl vnitřním protikladným přáním.

  Uvědomění si tohoto rozporu pociťujeme jako výčitky svědomí.

Svědomí