​Vážení studenti,

​

nacházíte se ve výukové lekci týkající se tématu české měny, které jsme probírali v hodině ZSV. Výsledky kvízu se nezapočítávají do hodnocení, nemusíte se tedy obávat kvíz vyplnit a zkoušet odpovědi tipovat. Můžete ho opakovat dle libosti nebo ho sdílet s přáteli či rodinou.

​

Nejprve se objeví otázka, na kterou se pokusíte správně odpovědět. V nabídce jsou tři možnosti z nichž pouze jedna je správná. Správná odpoveď se objeví okamžitě po zodpovězení.

​

Ve slajdu následujícím po zodpovězení otázky se dozvíte doplňující zajímavé informace k otázce .

​

​

Brakteáty

Jsou stříbrné jednostranné mince velmi tenkého střížku, jejichž ražbu zahájil český panovník Přemysl Otakara I. (1197-1230). Raženy byly v letech cca 1210 až 1300. V této době se označovaly jako denáry, neboť název brakteát pochází až z doby humanismu podle latinského výrazu „bractea“, tj. tenký kovový plíšek“. Označovaly se také jako plecháče.

Pražský groš

Pražský groš byl zaveden českým králem Václavem II. (1283-1305) v rámci mincovní reformy provedené v roce 1300. Přípravou reformy byli pověřeni odborníci z Itálie Rinieri, Appardo a Cino. Vzorem pro pražské groše byly tourské těžké groše („grossus denarius turnosus“) francouzského krále Ludvíka IX. (1226-1270).

Alfons Mucha

Alfons Mucha byl jako světově proslulý umělec osloven k vytvoření prvních československých platidel již v roce 1918, tehdy se však jednalo o tzv. obchodní platidla připravovaná Zemskou bankou Království českého. Bylo tedy přirozené, že ve své práci pokračoval i po vzniku československé měny v únoru 1919.

Dukáty

V roce 1353 navázal Karel IV. (1346-1378) na ražbu zlatých mincí svého otce Jana Lucemburského (1310-1346). Na rozdíl od něho však se jednalo o zlaté mince inspirované benátskými zlatými ražbami – dukáty, resp. zecchino (zechyn). Název dukát pocházel z latinského opisu na minci, v němž se nacházelo slovo DUCAT.

Peněžní reforma v 50. letech

Vzhledem k tomu, že peněžní reforma měla být provedena v maximálním utajení, byla také výroba nových peněz zadána do zahraničí. Vzhledem k tomu, že s přípravou reformy významně napomáhali sovětští poradci, bylo jen přirozené, že právě v SSSR vzniknou nové československé peníze. Zatímco papírová platidla byla vytištěna v tiskárně Goznak v Moskvě tak ražbu mincí zajistila mincovna v Leningradu.

Oldřich Kulhánek

Krátce po sametové revoluci v roce 1989 začaly přípravy nové emise československých bankovek. V soutěži nakonec zvítězily návrhy Oldřicha Kulhánka. Po rozdělení Státní banky československé byly Kulhánkovy návrhy převzaty Českou národní bankou pro emisi bankovek České republiky. První z nich byla bankovka 200 Kč s motivem Jana Amose Komenského.

Koruna

V průběhu 19. století docházelo k velkým fluktuacím v hodnotě stříbra vůči zlatu, kdy stříbrné měny, jako ta rakousko-uherská, ztrácely oproti těm zlatým na hodnotě. Pro ekonomiku bylo proto důležité stabilizovat měnu. Z toho důvodu bylo rozhodnuto přejít v Rakousko-Uhersku v roce 1892 na novou měnovou jednotku – korunu. Ta byla kryta zlatem.

Přesun zlatých rezerv

Přesun zlatých rezerv Národní banky Československá ve 30. letech 20. století do zahraničí byl motivován dvěma důvody, jednak zjednodušením obchodování se zlatem a jednak nebezpečím ze strany nacistického Německa. Dislokovány byly do Velké Británie, Belgie, Francie, Nizozemí a Švýcarska.

Československá koruna

Až do 1. listopadu 1945 se na území Československa nalézala dvě měnová teritoria – české (s korunou) a slovenské (se slovenskou korunou). Ještě před tím, v letních měsících 1945, však přestaly na území Československa platit další měny, říšská marka a maďarské pengö. V době od 1. - 15. listopadu byla provedena měnová reforma, při níž došlo mimo jiné k výměně platidel starých měn za měnu novou – československou korunu (Kč).