Počasí pohledem molekul

Rozdíl v tlaku vzduchu na dvou místech způsobuje pohyb vzduchu, který vnímáme jako vítr.

→ Čím jsou rozdíly v tlaku vzduchu větší, tím rychleji vítr vane.

→ Je-li v nějaké oblasti tlak vzduchu na všech místech stejný, stálý vítr se nevyskytuje.

Na směr větru působí také různé překážky

(horské masivy, kopce, budovy, lesy).

Vítr nevane ve směru přímky

spojující místa nejvyššího tlaku s místy nejnižšího tlaku.

Díky tomu, že se Země otáčí, odklání se směr větru

→ na severní polokouli napravo

→ a na jižní polokouli nalevo.

Fouká-li nám vítr do zad (na naši polokouli),

máme po pravé ruce vyšší tlak a po levé ruce nižší tlak.

100 % => vzduch je maximálně nasycen vodní párou

= sytá pára, víc vlhkosti vzduch neudrží

x % => procenta z maximálního množství vodní páry

0 % => žádná vodní pára ve vzduchu

=> zahřátím se vzduch stane sušším

(dokáže pojmout více vodní páry,

bude snadno odebírat vlhkost)

=> ochladíme-li vlhký vzduch, budou vznikat kapičky

Průměrný pokles teploty vzduchu s výškou je

0,65 °C na 100 m.

Ale proč? Teplý vzduch přece stoupá nahoru!?!

Nahoře je ale také nižší tlak a proto...

expanze = rozpínání = zvětšení objemu

komprese = zmenšení objemu

adiabatický děj = bez výměny tepla

(buď izolovaně nebo velmi rychle)

Vanoucí vlhký vzduch je pohořím odkláněn vzhůru, při výstupu do míst s nižším tlakem se adiabaticky rozpíná a ochlazuje.

Přitom dochází ke kondenzaci obsažených vodních par, vzniku mraků, popřípadě i srážek.

Vzduch se z oblasti vysokého tlaku „roztéká“ do okolních oblasti nižšího tlaku a na jeho místo

proudí shora z vyšších vrstev atmosféry vzduch,

který se adiabatickou kompresi ohřívá

=> je tedy suchý a teplý

=> nedochází ke vzniku oblačnosti.

Do oblasti nízkého tlaku vzduchu proudí z okolních oblasti vzduch, který v této oblasti vystupuje do výše, kde se adiabatickým rozpínáním ochladí.

Vodní pára v něm kondenzuje a dochází tak ke vzniku oblačnosti.